Rychlík retro jest, do dětství navrací mě zpět.

Když se země doluje, člověk se raduje... nové nádraží, nová ulice... ticho v podlaží.

Když se rozhodneš vstoupit do vody nahá... jako královna... zelené vlasy řeky tě pohladí.

Řeka... klid... vrba a dvě z betonu zvlněné lavičky s výhledem na hladinu a most.

Chaloupka jako z pohádky břečťanem pokrytá, u potoka vrzající obři.

Barvy: žlutá, červená, okrová, zelená, hnědá pod mými nohama.

Žaludek nafoukne, profoukne, vyfoukne.

Cestou křivolakou, klád plnou.

Jaké to je najít svobodu a sílu sám v sobě?

Skvrna na tričku, od večeře od mámy.