Portfoliová výprava - Sázava ... učení v krajině

Je čas sdílet, jak pracuji s dětmi v rámci portfoliových výprav, zároveň přidávám zkušenost z víkendu, který jsme strávili v přírodě na Sázavě. Bylo to krásné a hluboké, čas zpomalení, objevování i společného bytí.

Navštívili jsme také Sázavský klášter, kde jsme mohli na vlastní oči vidět gotiku v praxi. Silné místo, které v sobě nese vrstvy času i příběhů.

Velmi silným motivem byla i samotná krajina a malá a velké objevy na cestě. Viděli jsme zajímavé květeny, například devětsil a právě ten se stal krásnou asociací k umělecké skupině Devětsil. Společný čas s kamarády byl plný slovních her, asociací a jemného vrstvení významů, které přicházejí přirozeně ve chvíli, kdy člověk nespěchá.

Zkoumali jsme i bobra a s ním přicházela spousta otázek. Já to "učení na cestách" miluju nejvíc. Přirozeně jsme se dotýkali biologie fauny i flory, historie, gastronomie, archeologie i techniky třeba v restauraci jsme zkoumali jak se staví klenutý strop z trámů do půlkruhu a jak se do takové stavby zabuduje elektřina. Nechyběla ani orientace podle mapy, první pomoc pro vodáky nebo otázky typu, co dělá vodní válec pod jezem.

Večerní sdílení patří k nejcennějším momentům celého dne.

Naše dítě po takových zážitcích často před spaním říká: "Bylo to dobré, líbilo se mi to, bylo dobré jídlo a pohádka na dobrou noc."

V tu chvíli je vidět, že jde spíš o únavu než o hlubší reflexi. Nechce se k zážitkům vracet, nechce je znovu otevírat. A právě proto má smysl s reflexí pracovat jinak, v klidu, s odstupem, ideálně až druhý den.

Tím se zážitek skutečně ukotvuje a přetváří ve zkušenost.

"Dítě nezačne skutečně chápat, co zažilo, ve chvíli, kdy to prožívá… ale až ve chvíli, kdy má prostor to v klidu pojmenovat."

Co všechno v učení vzniká až ve chvíli, kdy mu dáme čas a prostor dozrát v klidu a tichu?